Máchův kraj

oficiální stránky turistické destinace

Stelzig Andreas

Rodáci – osobnosti Jizerských hor – kovář z Dolní Řasnice, vůdce hnutí poddaného lidu proti vrchnostem ve Frýdlantském výběžku, Andreas Stelzig.

ANDREAS STELZIG

Naše země prožívala v sedmnáctém století poměrně neklidné období. V roce 1680 propuklo na více než sedmdesáti panstvích a statcích v Čechách hnutí poddaného lidu proti vrchnostem. Na frýdlantském panství se objevilo již na podzim roku 1679 a trvalo až do roku 1687. Vůdčí osobou těchto bojů se stal kovář, který proslul svojí rozhodností, vytrvalostí, autoritou a rozhledem. Byl jím Andreas Stelzig.
Kdy a kde se tento muž narodil, není známo. Jeho otcem byl Elias Stelzig, kovář provozující svoje řemeslo v Dolní Řasnici. Je možné, že se Andreas narodil právě zde. V roce 1669 se oženil s Annou Marií, rozenou rovněž Stelzigovou, která pocházela z Mníšku u Liberce. A nudný život s ním rozhodně neměla.
Stejně jako jeho otec se Andreas stal kovářem. Tato práce s sebou přinášela mnoho příležitostí setkávat se s lidmi, což pozitivně ovlivnilo jeho znalosti, uměl číst a psát, byl dobrým řečníkem. Ačkoliv sám jako kovář nebyl povinen vykonávat robotu, velmi pociťoval křivdu, kterou zažívali poddaní ze strany vrchnosti. A věřil, že je to možné změnit. Když se v roce 1679 rozhodli poddaní frýdlantského panství podat stížnost na stávající poměry přímo císaři Leopoldovi při jeho pobytu v Brandýse nad Labem, stal se Andreas tím, kdo vedl šestičlennou výpravu zástupců Horní Řasnice, Raspenavy, Ludvíkova a Dětřichova. Stalo se tak kolem 15. listopadu na kamenném mostě blízko mlýna při císařově projížďce. Císař petici sice přijal, rozhodnutí se však měli dozvědět od dvorské kanceláře v Praze. Stížnost měla šestnáct bodů, z nichž sedm se týkalo robot, jejich zvyšování a obtížnosti. Jednalo se například o povinnost poddaných dopravovat vrchnostenské zboží a materiál vlastními potahy do vzdálených míst i mimo panství nebo povinnost pečovat o vrchnostenský dobytek. V pěti článcích si poddaní stěžovali na povinnost nakupovat vrchnostenské pivo, obilí, ryby, máslo, sýr, pálenku a dobytek za ceny, jež stanovila sama vrchnost. Ta také nutila poddané prodávat jí za nízké ceny jejich vlastní dobytek, ačkoliv by ho mohli jinde zpeněžit daleko výhodněji.
Příkladu petiční akce frýdlantských následovali nevolníci z Liberecka, Grabštejnska, Lemberska a dalších panství. Lavina stížností přiměla císaře vydat v březnu 1680 patent, jímž se poddaným zakazovalo obracet se rovnou na něho.Vše se mělo řešit přímo s vrchností a hrozilo se i nasazením vojenských sil k udržení pořádku. Přítomnost vojska tak v dubnu 1680 na čas aktivitu obyvatelstva utlumila. Patent také zakazoval jakékoliv srocování lidu a nařizoval zajištění a potrestání všech, kdo se podíleli na vypracování předkládaných stížností. Stanovoval základní robotní povinnost na tři dny v týdnu, ale jeho další ustanovení připouštěla i celotýdenní robotu. Proto se v průběhu léta 1681 nanovo projevilo odhodlání pokračovat v zápase s vrchností. A ústřední postavou všeho dění byl opět Stelzig, který se s novou peticí odebral do Vídně. Zde však byl zatčen a následně odsouzen na deset let nucených prací v uherské pevnosti Ráb. Pod trestem smrti mu bylo zakázáno vrátit se do Čech. Podařilo se mu však utéct. Zdržoval se u svých známých ve Slezsku a v Lužici, občas tajně navštěvoval manželku a svých pět dětí. Na sklonku roku 1684 však byl opět zatčen. Přispěl k tomu částečně svoji vinou, když prozradil svou přítomnost dopisem, v němž žádal hraběte Gallase, aby propustil jeho manželku z poddanství a dovolil jí usadit se jinde. Po odmítnutí této žádosti se na hraběte obrátil ještě druhým, tentokrát dosti hrubým dopisem, a tak jeho dopadení bylo jen otázkou času.
V lednu 1686 se podrobil úřednímu výslechu a po celý další rok visel jeho život na vlásku. Jeho příznivci usilovali o jeho propuštění, konali potají sbírky po vesnicích, ale vrchnostenským slídilům se podařilo jejich počínání odhalit a několik vesničanů zatknout. Nezabránili ale tajnému odchodu další delegace do Vídně s žádostí o Stelzigovo propuštění. Byl to bohužel marný pokus. Rozhodnutí z císařské kanceláře přišlo 15. února 1867. Dřívější rozsudek byl potvrzen a Stelzig byl znovu deportován do Rábu. Z toho, že nepropadl životem, jak by se bylo mohlo podle hrdelního reverzu z roku 1683 stát, lze usoudit, že i nadále existovaly jisté obavy z případného nového vzplanutí odporu poddaných na Frýdlantsku. Aby se Stelziga definitivně zbavil, dal hrabě Gallas souhlas, aby jeho manželka odjela za ním.
Svou poslední cestu z vlasti tak nastoupil Andreas Stelzig 27. dubna 1687 z libereckého zámeckého vězení. Do Rábu dorazil 11. května. A zde veškeré stopy řasnického kováře končí. Zda se ještě stihnul setkat se svojí ženou, kdy a jak jeho životní pouť skončila, to už je zahaleno tajemstvím. Kovárnu koupil od Stelzigových dětí a dědiců jeho bratr Eliáš. Dodatek v úředním zápise ustanovuje, aby měl Andreas Stelzig v případě, že se vrátí domů a bude žádat o navrácení kovárny, možnost ji získat zpět po zaplacení všech nákladů. To se ale nestalo a v roce 1698 koupil kovárnu místní rychtář. Zdá se také, že za otcem do Rábu neodešly všechny děti, ty už dospělé nejspíš zůstaly doma, neboť jedna z jeho dcer se v roce 1688 provdala za Hanse Georga Lamela z Horní Řasnice.
Postava Andrease Stelziga opět ožila o tři století později díky dvoudílnému románu Václava Kaplického Železná koruna z roku 1954. Již v roce 1929 mu věnoval svoje drama také frýdlantský učitel, vlastivědec a spisovatel Hermann Blumrich.

Text: Jitka Nosková

Prameny:

ANDĚL, Rudolf – KARPAŠ, Roman. Frýdlantsko: minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Liberec: Nakladatelství 555, 2002. S. 58-60. ISBN 80-86424-18-9

KOČÍ, Josef. Odboj nevolníků na Frýdlantsku 1679-1687. Liberec: Severočeské krajské nakladatelství, 1965. 189 s.

Fotografie:

1. Kovárna (dům čp. 27) v Dolní Řasnici, kde působil Andreas Stelzig. Snad už tenkrát se jednalo o rozlehlý objekt s hrázděným patrem. Současnou podobu mu dala přestavba na přelomu 18. a 19. století a oprava na konci 20. století (zdroj: www.dolni-rasnice.cz).

2. Obálka knihy Andreas Stelzig, ein Heimatdrama in 4 Akten, jejímž autorem je frýdlantský učitel a spisovatel Hermann Blumrich (zdroj: Státní okresní archiv Liberec, knihovna, sign. A 5416).

3. Hrdelní reverz na Andrease Stelziga z 13. března 1683 (zdroj: ANDĚL, Rudolf – KARPAŠ, Roman. Frýdlantsko: minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor, s. 60)


Dolní Řasnice